 | | První městská elektrárna (celkem v pořadí již druhá po elektrárně městského divadla) na Plynárenské ulici v Brně. |
Druhá brněnská elektrárna byla postavena v letech 1897–1898 při ulici Plynárenské v těsném sousedství plynárny, se kterou od roku 1898 tvořila společný podnik ve vlastnictví města. Elektrárna navázala na tradici výroby elektřiny v Brně, založenou v roce 1882 první soukromou elektrárnou zřízenou pro napájení osvětlení v německém městekém divadle. Budova byla v provozu do roku 1912 jako uhelná elektrárna, nicméně od tohoto roku bylo Brno zásobováno proudem z nově vybudované elektrárny v Oslavanech a v bývalé elektrárně byla zřízena jiná zařízení související s distribucí elektřiny. V současnosti (2017) je budova součástí areálu plynáren v majetku evropské společnosti E.ON.
 | | Elektrárna při pohledu od jihozápadu. Na pravé straně je dobře vidět prostor po zbourané hlavní hale (kdyby šlo o kostel, řekneme lodi) - na straně do ulice se nachází jen nižší severovýchodní křídlo původní stavby. |
Historie
Stejně jako v ostatních českých městech, také v Brně byly počátky výroby a přenosu elektřiny spletité - izolované a technicky odlišné systémy okolo malých soukromých, družstevních a městských elektráren se jen pomalu spojovaly do jednotné sítě elektrických rozvodů tak, jak ji známe dnes.
První elektrárna byla v Brně postavena již v roce 1882 v souvislosti s vybudováním nového (německého) městského (dnes Mahenova) divadla v prostoru zbouraných hradeb na Císařské třídě (dnes Malinovského náměstí). Parní elektrárna s kouřícím komínem stála nedaleko od břehu břehu tehdy ještě po povrchu tekoucí Ponávky v Offermannově (dnes Vlhké) ulici. S rozvojem elektrického osvětlení, pouličních drah a dalších spotřebičů však původní elektrárna brzy ztratila dech a zastupitelé tak stáli před rozhodnutím o stavbě nové moderní elektrárny, která by z jednoho místa dovedla zásobovat celé město. O tom, jak vážně tehdy podcenili nastávající rozvoj spotřeby elektrické energie, svědčí, že elektrárna byla během svého krátkého období provozu (1898–1912) víceméně neustále rozšiřována a zvětšována.
Stavbu pro město realizovala norimberská společnost Elektrizitäts-Aktiengesellschaft Schuckert & Co. v letech 1897–1898. Původně byla elektrárna vybavena trojicí kotlů britské firmy Babcock & Wilcox s přehřívači, ekonomizérem systému Green a trojicí tehdy moderních Collmannových parních strojů. Výkon parních strojů tvořil 900 HP a na ně připojené tři generátory na střídavý proud poskytovaly elektrický výkon 600 kVA.
Zájemci o připojení mohli podávat přihlášky elektrárně a jejich zpočátku malý zájem záhy překonal všechna očekávání, takže bylo nutno elektrárnu rozšířit. Mezi první významné odběratele patřilo divadlo, které v roce 1898 ukončilo provoz vlastní elektrárny, dále město se svým veřejným osvětlením (nejprve na Malinovského náměstí, později náměstí Svobody, prostor před hlavním nádražím a zejména od roku 1900 dvě tratě městské elektrické dráhy.
Čtvrtý parní stroj byl přistavěn již v roce 1899, o rok později byla k parním strojům přistavěna dynama na stejnosměrný proud pro tramvaje (celkem 750kVA, což odpovídá zhruba příkonu jedné tramvaje Škoda 15T) a akumulátorová nárazová baterie. Po dalším roce byla dynama nahrazena třikrát výkonnějším dynamem s vlastní turbínou a po dvou letech (1903) přibyly další tři kotle a turbína. O dalších 5 let později (1908) byla pořízena třetí turbína s turbogenerátorem na střídavý proud a turbodynamem na stejnosměrný proud. Tou dobou zbývaly už jen 4 roky provozu, než rostoucí poptávka donutila město Brno odebírat elektřinu z modernější výkonné tepelné elektrárny v Oslavanech.
V roce 1912 uzavřelo město smlouvu o dodávkách energie na příštích 30 let se společností Oesterreichische Elektrizitäts-Lieferungs-Aktien-Gesellschaft, která mezi roky 1911 a 1913 vystavěla moderní elektrárnu o výkonu 6,8 MW u uhelných dolů v Oslavanech a dovedla dráty do Brna. Kotle a parní stroje z elektrárny na Radlase byly rozprodány a v budově byl vystavěn motorgenerátor (zařízení, které z elektřiny vyrábí kinetickou energii a z ní opět elektřinu, používané před objevem usměrňovačů) pro získávání stejnosměrného proudu pro městské tramvaje. Od roku 1924 se nicméně začaly pro usměrňování proudu pro městskou dopravu používat rtuťové usměrňovače a v roce 1950 se měnírna z elektrárny přestěhovala na nedaleký Radlas. Budova zůstala součástí areálu plynáren a je dodnes využívána jako provozní zázemí a kanceláře elektrárenské a rozvodné společnosti E.ON.
 | | První městská brněnská elektrárna při pohledu od severu z křižovatky ulic Plynárenské a Radlasu. Z tétio strany je dobře vidět, že „hloubka“ stavby od ulice dovnitř areálu byla dřív podstatně větší. |
Popis
Po rozšíření kotelny a rozvodny v letech 1906 a 1907 měla budova půdorys obdélníka o rozměrech zhruba 46 m × 50 m s delší hranou orientovanou podél Plynárenské ulice. Budovu tvořila hlavní hala se štítovými zdmi završenými trojúhelníkovou horní částí, která nesla sedlovou střechu s hřebenem rovnoběžným s delší hranou a rovnoběžné nižší haly připomínající vedlejší lodě kostelů. Kolmo k hlavní hale blíže k severovýchodnímu průčelí křížila budovu menší hala do ulice zakončená rovněž průčelím, což dispozici elektrárny ještě více připodobnilo chrámu. Severovýchodní průčelní zeď je rozčleněna trojicí vysokých tabulkových oken a přistavěné vedlejší haly pak větším početem stejných nebo menších oken. Zdivo je režné, z brněnských cihel, odpovídající stylu řady budov zbudovaných v 70. až 90. letech 19. století v Brně (Červený kostel, restaurace Muzejka, tělocvična Pod hradem, Německý dům, vodojemy na Žlutém kopci aj.).
V době po ukončení výroby elektřiny (pravděpodobně v důsledku poškození bombardováním americkými letci 20. 11. 1944) bylo zhruba 40 % budovy v jižní části elektrárny zbouráno a částečně nahrazeno modernější stavbou (zbývající plocha slouží jako parkoviště). Před rokem 2000 byla budova elektrárny tehdejším vlastníkem - Jihomoravskou energetikou citlivě zrekonstruována a v současnosti tvoří zajímavou technickou památku (prohlášeno kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR 10. 12. 1996).
 | | Brněnská plynárna a elektrárna na plánu města z roku 1936 (v době, kdy zde již k výrobě elektřiny nedocházelo). Dobře je patrná dnes již neexistující vlečka vedoucí kolem areálu zrušené spalovny odpadů (smetárny), západně od elektrárny tehdy nově postavená teplárna, odbočení Staré Tišnovky z hlavní trati na Svitavskou pobřežní dráhu ústící na břehu Svitavy do čtyřkolejného nákladiště Radlas. Druhý nápis „Teplárna“ severně od plynáren zůstává doposud nevysvětlen - nachází se totiž v areálu textilní továrny (později n.p. Mosilana). |
Zdroje
- Macholán, J.: O brněnském divadle. Elektřina v Brně před 100 léty (1.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/vnmobe011217/view.
- Macholán, J.: Brněnská elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (2.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/ddobe011220/view.
- Macholán, J.: Brněnská elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (4.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/cdobel020104.
- Macholán, J.: Městská plynárna a elektrárna. Elektřina v Brně před 100 léty (5.). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/pokrobe020220/view.
- Macholán, J.: Městská elektrárna Brno. Elektřina v Brně před 100 léty (6.závěr). Dostupné z http://elektrika.cz/data/clanky/zdobe020226/view.
- Nováková, J.: Parní elektrárna na Offermannově (Vlhké) ulici. Dostupné z http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/parni-elektrarna-na-offermannove-vlhke-ulici.
- Jančíková, M.:
- Encyklopedie města Brna: Zřízení první elektrárny v Brně. Dostupné z http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2230.
- Kyselák, J.: Elektrárna Oslavany. Dostupné z http://www.rosicko-oslavansko.cz/13-historie/32-elektrarna-oslavany/.
- Dopravní podnik města Brna: Trakční energetika. Dostupné z http://www.dpmb.cz/vz/2000/13.asp.
- Národní památkový ústav: Tepelná elektrárna městská s úřední budovou. Dostupné z http://pamatkovykatalog.cz/?element=2171526&mode=parametric&indexId=11582%2F7-8730&action=element&presenter=ElementsResults.
- Muzeum města Brna, Archiv města Brna: Bombardování Brna. Dostupné z http://www.brno.cz/bombardovani/.
|
