 | | Seznam nouzových kolonií v Brně vyhotovený na sklonku roku 1936 hospodářským referátem brněnského magistrátu pojednává o 18 koloniích nouzových domků. Ze samotného textu lze dovozovat, že seznam zahrnuje největší kolonie, ale zdaleka nepokrývá svým rozsahemn celou šíři problematiky nouzového bydlení ve 30. letech 20. století v Brně. Reprodukce Archiv města Brna. |
Brněnské dělnické (někdy také nouzové) kolonie jsou specifickým druhem zástavby velmi malých rodinných domů, které vznikaly od konce 18. století obvykle velmi živelně a bez oficiálního povolení úřadů. Neexistuje však jednoznačné kritérium, podle kterého je možné označit určitou ulici, blok či skupinu domů jako dělnickou kolonii, jejich obyvateli totiž nebyli zdaleka pouze dělníci, obyvatelstvo, charakter i velikost takových území se neustále měnila a některé kolonie vlastně ani nebyly živelně vzniklé, ale vyprojektované a postavené majiteli továren, ve kterých jejich obyvatelé pracovali. Jistou klasifikaci nabízí rozdělení na kolonie zaměstnanecké (tj. alespoň zčásti budované plánovitě s podporou nebo zcela majiteli průmyslových podniků) a nouzové (status nouzových kolonoií vznikl ve 30. letech 20. století z popudu brněnského magistrátu), nicméně v následujícíh případech není těžké najít kolonie, které se oběma skupinami prolínají. Na druhou stranu v seznamu chybí řada dalších lokalit o jejichž příslušnosti mezi dělnické kolonie je možné polemizovat.
Dělnické kolonie v Brně zdaleka nepředstavuje pouze nejznámější Kamenka, dobře známá čtvrť několika pokroucených ulic na dně červeného lomu nad Svratkou, sídlo umělců, bohémů i ztracených existencí. Již od konce 18. století a nejmasivněji v době Velké hospodářské krize ve 30. letech století 20. vznikaly v Brně kolonie obývané zejména dělníky (často však nezaměstnanými) spojené několika rysy: obvykle šlo o stavby bez povolení, bez předem daných plánů, rostoucí živelně z materiálů, které byly zrovna po ruce.
A přestože následující století přineslo řadu společenských změn, nejedna kolonie pouze v mírně pozměněné podobě přežila příchod nového tisíciletí. Proto, i když dnes již do kolonií vedou inženýrské sítě, nejhorší domky spadly a původní zástavbou nezřídka prorostly poněkud zbytnělé stavby, lze na několika místech v Brně stále obdivovat hořkou romantiku tehdejšího chudobného bydlení.
Postupně pro vás mapujeme brněnské kolonie, které se dožily i nedožily současnosti:
Převážně nouzové kolonie:
- Kamenná kolonie (Červený kopec),
- Písečník (Džungle),
- Divišova čtvrť (Šanhgaj),
- kolonie Pod kopcem,
- Slatinka,
- Ruský vrch (též Hausberg, Podskalská),
- Podstránská kolonie,
- Černovičky (kolonie U kostivárny),
- vagónová kolonie Nezamyslova,
- Olší,
- kolonie Kamčatka na Lesné,
- kolonie u sv. Antoníčka,
- kolonie V chaloupkách v Komíně (?),
- kolonie Dalimilova v Králově Poli (?);
- kolonie Zárybec v Králově Poli,
- kolonie Oulehle v Řečkovicích,
- kolonie Za zahradou v Medlánkách,
- kolonie Na rybníčku za Lužánkami (též někdy Planýrka),
- kolonie na místě bývalého husovického hřbitova (též Nový hřbitov, Krchov nebo Farma, dnes ulice Janouškova),
- kolonie U severní dráhy (dnes ulice Uhelná),
- kolonie v bývalém korytě Svratky (též označována jako Polní, dnes ulice Heršpická).
Kolonie zaměstnanecké, někdy propletené s nouzovými:
- Šmálka (Červená ulička),
- Erdálka,
- Hamburk.
Zdroje
- Kašpárek M. Dělnické kolonie. Romantické dědictví prvorepublikové bídy. http://poznejbrno.cz/kolonie/
|
