Tiskárna Typia

Tiskárna Typia je komplex opuštěných budov ve dvorech mezi Bratislavskou ulicí a Cejlem v Brně.

Areál tiskárny Typia vznikl spojením mnoha staveb na pozemcích Bratislavská 16, 18, 20 až k zadnímu traktu domů Cejl 21 a 23. Pohled z úrazové nemocnice odhaluje zadní stěnu tohoto bloku (částečně za domy v ulici Ponávka a za městskými lázněmi vlevo dole).

Jako obvykle, ruinami tiskárny nás provede odvážná školačka. Už tu sedí na židli a čeká na příchozí.

Protože areál zkrachovalé tiskárny je opravdu rozsáhlý a členitý, začínáme systematicky v nejnižších polohách - ve sklepě, který částečně hostil výměník pro ústřední topení.

Některé části vedení systému parovodů jsou stále v provozu a tiskárna tak není docela ztichlá a mrtvá, jak by se mohlo zdát. Pořád tu něco syčí, klepe a drnčí, což působí poněkud tajemně a strašidelně.

Historie

O složité historii protáhlých dvorků mezi Bratislavskou ulicí a Cejlem není známo mnoho podrobností. Zástavba se sem ze sevřených městských hradeb přelila již koncem 18. století (na samotném Cejlu však stály první domy už v poloivině 17. století) a od té doby probíhalo víceméně neustálé zahušťování, při kterém se původní zahrady a sady uvnitř bloku postupně měnily na hospodářské dvory, později prostory plné dílen a kůlen a nakonec i do vnitrobloků pronikly štíhlé pavlačové domy, které území tzv. Dolního Cejlu dokonale zahustily.

V současnoti pochází nejstarší budovy v areálu pravděpodobně z 90. let 19. století, zejména budovy obrácené do ulic (Cejl 19 s pavlačáklem ve dvoře, Cejl 21, původní domy na Bratislavské), osmipodlažní budova Cejl 23 zřejmě až z první třetiny 20. století. Vlastní průmyslové budovy tiskárny lze podle použitých materiálů a stavebních konstrukcí datovat do 10. až 20. let 20. století, podle starých map nicméně další přístavky vznikaly až do roku 1947.

Přízemní dům na Bratislavské 16 byl vybombardován letectvem USA v listopadu 1944 a parcela od té doby nebyla zastavěna až dodnes. V 80. letech 20. století se pak v rámci tehdejší ideologie hromadného bourání starých dělnických čtvrtí a výstavby moderních typových domů objevuje v územním plánu návrh velkolepého bulváru, spojujícího Zvonařku s Příční ulicí, který by dokonale rozdělil a zničil hustou atmosféru Dolního Cejlu.

Ještě překvapivější než samotný plán na vybudování nové městské třídy doslova na troskách dělnických čtvrtí je fakt, že obludný návrh se z období socializmu přepsal až do současného územního plánu Brna. Ten počítá se zbouráním všech budov na východní straně Příční ulice a jejím rozšířením na trojnásobek. Přímým pokračováním pak bude bulvár vedoucí skrze trojici dvorů, kde v současnosti strádají opuštěné budovy tiskárny Typia, přičemž za oběť přestavbě padnou i domy na Cejlu 17, 19 a 21 a na protější straně ulice pak 18 a dvory až k teplárně, železniční točna uvnitř areálu teplárny a bezpočet dalších dvorků.

Že je plán na rozvrat původního Cejlu myšlen vážně, dokazuje stavba prvního domu nového bulváru Bratislavská 22 v roce 2018. Bytový dům stojí na rohu budoucí ulice, která vznikne právě v prostoru zdemolovaných dvorků, ve kterých se rozkládala tiskárna Typia. Dvorky zatím tiše chřadnou, budovy tiskárny se rozpadají a mlčenlivě čekají na poslední ránu, po které už nikdy Cejl nebude jako dřív.

Popis

Areál tiskárny Typia je tvořen spojením tří dvorů původních domů na ulici Bratislavské 16, 18 a 20 a protáhlých pozemků tvořících členitý vnitroblok za nimi až k domům Cejl 19, 21 a 23. Celkem jde o deformovaný obdélník o rozměrech přibližně 170 m × 35 m, což po odečtení obývaných budov na pozemcích činí přibližně 0,5 ha. To z něj činí v současnosti patrně největší opuštěnou lokalitu v širším centru města.

Budovy ze strany od Bratislavské ulice byly částečně zbourány po náletu v roce 1944, přízemní domky zde stály od 19. století. Dnes se na západním okraji uvolněné plochy nachází výkupna surovin a naproti ní zárodek nově vznikajícího bulváru (výkladní skříně a chodník před novým domem č. 22). Asi 40 m jižně od ulice se nachází první řada budov, tvořící vrátnici do areálu tiskárny s průjezdem (nyní zazdněným). Západně od ní stála provozní hala krytá betonovou skořepinou válcového tvaru, která se v roce 2017 zřítila, a za ní první nádvoří porostlé stromy.

Druhé řadě budov dominuje na západní straně čtyřpodlažní provozní budova tiskárny s typickými továrními halami v železobetonovém skeletu, která je současně nejvyšší budovou v území vyjma domů na Cejlu. Budova byla vybavena výtahem, jedním podzemním podlažím s výměníkem tepla a třemi nadzemními podlažími, ve kterých se nacházely tiskařské stroje.

Na východní straně se pak nachází nižší budova, zřejmě spíš původní kancelářské zázemí tiskárny, a v ní druhý průjezd do třetího nádvoří, ve kterém jsou v současnosti ještě stále částečně využívané garáže. Ty odděluje od vlastních dvorků domů na Cejlu (tvořících čtvrté nádvoří) ještě třetí průjezd. V jižní části se na západní straně za domem č. 19 nicméně nachází ještě neobvykle úzký pavlačový dům (šířka domu je jen 6 m), který, jako by jeho dny vůbec nebyly sečteny, stále překypuje životem. Do ulice Cejl pak stojí obráceny tři honosnější domy č. 19, 21 a 23.

Většina místnosti v celkem čtyřech prázdných budovách s přístavky, které tvořily provozní celek tiskárny, je prázdná, zaplněná pouze odpadem, stavební sutí nebo materiálem, který už nestálo za to nikomu ukrást. Část konstrukcí, dvěří a oken je rozbitá a všechny budovy jsou odpojené od vody, elektřiny a plynu. Jediným životem v tiskárně tak zůstávají poktani, toulavé kočky a taky výměníková stanice ve sklepě, přes kterou prochází aktivní parovod, vydávající neustále podivné zvuky.

Areál bývalé tiskárny Typia je ze všech stran uzavřen a zabezpečen proti neoprávněnému vniknutí. Tovární nádvoří jsou zarlstá stromy a čekají na svou konečnou demolici, po které se prostor změní na neútulný a široký bulvár.

Jiné části sklepení jsou prázdné, pusté a hrobově tiché.

I tato místa však mají své děsivé strážce.

V dubnu roku 2018 byla budova obrácená směrem k Bratislavské ulici ještě pouze hodně krátkozraká…

… o dva měsíce později však už byla zcela slepá.

Moderní dům, který tu v roce 2018 vyrostl uprostřed dvorků, je totiž první stavbou nově vznikající ulice, která spojí Bratislavskou s Cejlem skrze zdemolované vnitrobloky. V budoucnosti má navíc pokračovat skrze teplárnu až téměř ke Křenové. Romantika labyrintu nekonečně hlubokých dvorků zmizí jednou provždy.

Přízemí je po desetiletí prázdnoty ve značně zdevastovaném stavu. Je to už mnoho let, co tyto prázdné budovy čekají nepovšimnuty kolemjdoucími ve spleti dvorků a zdí na svůj osud.

Hala s odvážnou betonovou skořepinou byla podle starých map postavena snad ve 40. letech 20. století. O 60 let později nevydržela nápor sněhu a zhroutila se pod jeho i vlastní váhou.

Zaprášená okna jako němí svědkové marné snahy o záchranu alespoň toho mála, co zde ještě mělo nějakou cenu.

Odkdy se ve členitém vnitrobloku plném zdí a průjezdů nacházela tiskárna, zatím nevíme. Víme však, že se dožila nejméně roku 2003 a pak pod názvem Typia, případně Print-Typia definitivně zkrachovala.

Prvorepublikové zábradlí se klube z útrob zdi, která ho v průběhu socializmu pohlitla. Stejně brzy společně zmizí v propadlišti dějin.

Celkem se v úzkém areálu nacházelo zhruba 10 navzájem poslepovaných a propojených budov různých účelů. Každé přízemí je proto trošku jiné.

Toalety jsou stále připraveny posloužit zvědavým průzkumníkům. Splachovat už nemusíte.

Na pozorné návštěvníky čekají v tiskárně nejrůznější překvapení. Některá snad už nikdy nepochopíme, to ale neznamená, že se nám nebudou líbit. Odrazy záhadných kultur přešlých věků.

Nejmalebnější místnosti jako by do ticha prosebně volaly o návštěvu Jakuba Schikanedera.

Je to tu barevné, jak se na slušnou tiskárnu sluší a patří.

Budovy odsouzené k zániku lze vnímat všemi smysly, od vrzání pantů oken zmítaných větrem, přes vlhkou sklepní vůni, teplé světlo zapadajícího slunce, hrubé desky zpuchřelých stolů až pro ochutnávky omítky pro odvážné.

Bizarní průduch ve stropě připomíná popelnici s otevřeným víkem, zaraženou sem shora zuřivým obrem.

Prázdnými halami, v nichž už dávno utichly stroje, lze procházet hodiny.

Zde našly svůj poslední odpočinek desítky plechovek s tiskařskými barvami.

Překvapivý je původ barev do Československa dovážených - většinou pochází ze Západního Německa či Maďarska.

Budapešťská firma Budacolor byla založena již v roce 1906 a dodnes vyrábí tiskařské barvy. Třeba Eliton grün číslo 14.

Pro majitele vysoce odolných inkoustových tiskáren je tu stále ještě poměrně velká zásoba všech barev.

Hlouběji v labyrintu dvorků lze najít třeba outdoorový fotoateliér s pohodlnou židlí pro modelky.

Tolik prázdných a opuštěných budov člověk v širším centru města potká jen výjimečně.

Dokonce i před nedávnem používané garáže na straně blíže Cejlu působí dnes mírně pustě.

Za některé příbytky by se tu nemusela stydět ani proslulá Růženka Šípková.

Vítejte! Brána do Druhého Brna je zase jednou otevřená dokořán.

Poluiční knihovničku v opuštěné továrně žel nemá kdo naplnit. Avšak ani čtenářů tu není přehnaně mnoho.

Znali snad tento pohled tvůrci nezapomenutelného Machinaria? Duši pátrače naplní bezbřehým pocitem blaženosti.

Jenže opuštěná tiskárna má i svoji odvrácenou tvář. A ne jednu. Co může být horšího než erotické plakáty z 90. let 20. století? No přece vybledlé erotické plakáty z 90. let 20. století.

Nejsou tu jen erotické plakáty. A včerejší rudí trhači knih se mají stále k dílu.

Za socializmu byla pornografie zakázaná a tedy ceněná. Na pracovišti se proto obvykle dovozové plakáty tohoto typu vyjímaly na tom nejhonosnějšímm místě.

Co přetrvalo všechny politické i kulturní otřesy, je Coca-Cola se svým nesmrtelným logem. Jen už se nevyrábí ve Frutě n. p. Brno.

Některé plakáty snad přece jenom pocházejí z místní produkce. Jízda králů se i letos ve Vlčnově koná poslední květnový víkend.

Tatra s Liazem zvítězily v popularitě nad IV. celostátním finále v programování mikropočítačů.

ODS tak dlouho snižovala zadlužení České republiky, až z toho byl státní dluh 1,34 bilionu korun a 34 % HDP. Až do roku 2020 nikdo nikdy nezadlužil Česko tolik jako druhá vláda Mirka Topolánka, která si nechala otisknout tento slogan.

Zhroucené harfy tón, propadlé střechy skon.

Do míst, kde leží betonové nosníky podobny rozsypaným dílkům dětské stavebnice neradno vstupovat.

Za pár let se tudy budou prohánět auta, chodci a cyklisté po zcela nové ulici. Mohla by se jmenovat třeba Tiskárenská.

Místa, kde se První a Druhé Brno stýkají, bývají často neústrojná a syrá.

Doufejme, že v době havárie u tohoto pracovního stolu zrovna nikdo neseděl.

Menší část dvora je stále sporadicky využívána. Můžete tu narazit na lidi se zvláštním smyslem pro krásu a tajemno zapadlých koutů starého města.

Východní polovina areálu byla rozdělena na čtyři nádvoří, mezi kterými se lze pohybovat pouze skrz průjezdy. Západní dvůr je povětšinou zastavěn provozními budovami, ale také skýtá několik obtížně přístupných plácků.

Třetí průjezd do čtvrtého nádvoří.

Symfonie rozkladu a zmaru.

Čtrvtý a poslední průjezd vede již přímo na nikdy neutichající Cejl.

„Někdo tu žlutý střepy rozšlapal a cpal mi skelnou vatu do uší, na žlutou bolest medu nakapal a žlutou barvu lil mi do očí.“

Pokročme o level výše a staneme v prvním patře, patře dřevěných příček a zasklených oken.

Pohlednic je tu tolik, že bobříka uloupených míst by si tu mohl splnit kdokoliv do deseti minut.

Některá místa pozná skoro každý, jiné pohledy jsou zkouškou znalosti Evropy ve 20. století.

Je libo jeden zbrusu nový Wartburg v červené barvě?

Jugoslávské zákoutí. Tyhle noviny se snad tiskly jinde.

Děti se mi posmívají, že jsem vůl!

Opuštěné casino v rumunské Constanţe patří k nejznámějším urbexovým stavbám světa.

Aby nikdo nezapomněl, že Dana Mezihoráková se stala vazbičem roku 1987.

Účel některých budov dnes už lze jen stěží rozeznat.

Někdy působí hra světel a stínů malebně, jindy už jen unaveně.

Svěřme se raději do péče odvážné školačce, která nás provede prvním patrem.

Další prosklené kanceláře, snad tiskařských mistrů.

Pokračujeme tedy do další části budovy.

Konkrétně tento dům pojídají trifidé, kteří svým chlorofilem konzumují většinu světla a uvnitř se rozšiřuje tma.

Výhled zpět na Bratislavskou ulici. Tento dům zmizí zřejmě jako první. Dnes už je okno zazděné.

Chytře vyřešené prosvětlení místností vnitřními okny z chodby si zaslouží ocenění. Na grafiku je třeba dobře vidět.

Ani v prvním patře není vždy sucho a čisto.

Místo jako stovřené pro rituální vraždu s následnou pitvou.

Pohled znad druhého průjezdu na třetí průjezd do čtvrtého nádvoří.

Ošklivost umírajícíh budov jako by podtrhovala s ní kontrastující krásu odvážné školačky, která se má naopak příkladně k životu.

V některých patrech vznikly nad střechami nižších budov jakési vzdušné dvorky.

Voda, zatékající z děravých okapů a střech do budov, znásobuje rychlost rozkladu. Ani bez řízené demolice budovy nepřežijí více než 10 let než se samy zhroutí.

Otevřenými okny profukuje chladný vítr stejně jako těmi rozbitými. Tady už není, co zachraňovat.

Vyšší patra mírně připomínají sály opuštěné Vlněny před její hanebnou zkázou.

Dnes je ta školačka opravdu hodně odvážná.

Prvorepublikové konstrukce kontrastují s normalizačními okny panelákového typu.

Všechno s obsahem kovu vyšším než 10 % si už odnesli sběrači. Plast ale nikoho nezajímá.

Také zde se snažili zaměstnanci elegantní skleněné výplně učinit trošku diskrétnějšími.

Na opuštěný komplex dohlíží sama paní prezidentová. Už od roku 1987.

V listopadu se tu ovšem také slaví Říjnová revoluce, jak hlásá sousední plakát.

Znít by k tomu mohlo třeba myslivecké halali z loveckého salonku.

Pomněte, že Josef Matula se v roce 1983 stal králem honu!

O pár let později tu vyrobili pečeť lesnické fakulty Mendelovy univerzity.

Odvážná školačka objevila zrcadlo, takže strávíme chvíli úpravou zevnějšku.

Vzorníky barevných papírů, které mohly posloužit nejen ku tisku vizitek.

Krém by se dal stále použít. Asi.

A tady se naše průvodkyně pro změnu nabodla na ostrou hranu ubouraných veřejí. Slečno, tudy cesta nevede!

Kdo ví, proč nám oběma tato místnost připomněla Jana Saudka? Chybí tu snad jen květovaný koberec z Persie.

Třetí patro je vyvrcholením neobvyklé návštěvy v útrobách Dolního Cejlu.

Tiskárna prokazatelně tiskla nejméně do roku 2003. Najdou se tu proto i docela nepoškozené vzorníky a nástroje.

Tisklo se tu leccos. Třeba sešitové jízdní řády ČD pro severní Moravu.

Tady to vzal někdo s úklidem opravdu z gruntu podle hesla „všechno musí pryč“.

Po několika hodinách průvodcovské práce si musí i odvážná školačka odpočinout. Kde vlastně přespávají urbexoví duchové opuštěných staveb?

Mezitím nakoukneme na inverzní stránky učebnice dějepisu. Na pořadu dne jsou českoslovensští piloti RAF.

Armádní generál Emil Boček je druhoválečným veteránem - letecem RAF, hrdým brněnským patriotem a čestným občanem města Brna. Letos se dožívá 96 let a na fotografii také dlí v tiskárně Typia.

Kdo je na fotografii polního holiče, se nám ovšem zjistit nepodařilo.

Ani tohoto muže naneštěstí nepoznáváme. Snad s pomocí znalých čtenářů odhalíme jeho totožnost.

Tiskárna měla ovšem záběr obvykle široký - tiskly se tu i věci mnohem méně vážné.

Kalkulátor Tesla Oku 107 se vyráběl v Bratislavě a místo LCD displeje využíval velice neobvyklou metodu zobrazování číslic pomoci digitronů - skleněných svítících elektronek.

V kanceláři ředitele bylo v poslední době zřejmě neobvykle živo. Bohužel.

Například sekretářka se tu nacházela v horizontální poloze přímo na pultu.

Protože je pozemek nepravielného tvaru, lze ze třetího patra spatřit nenadálý pohled - do dvora vykřičeného domu, kde (jak říká Géza Včelička) život z nuzných příbytků vytéká rovnou na chodník.

Cejl je odvrácenou, avšak upřímnou tváří Brna. Až i tento dům zmizí pod lžícemi bagrů, v srdcích Brňáků umře další malý kousek.

Sbohem tiskárno, sbohem dvorky, sbohem Dolní Cejle.

Nad omšelými střechami dnes už skučí jenom vítr.

Zdroje

1. Muzeum města Brna, Archiv města Brna: Bombardování Brna. Dostupné z http://www.brno.cz/bombardovani/.
2. Walter, V.: Digitalizované staré mapy Moravy a města Brna. Dostupné z http://www.vilemwalter.cz/mapy/.
3. Kremr, T.: Potřebuje Brno novou městskou třídu? Rozhodnout má studie odborníků, politici se neumí shodnout. Dostupné z https://brno.rozhlas.cz/potrebuje-brno-novou-mestskou-tridu-rozhodnout-ma-studie-odborniku-politici-se-6821399.
4. Město Brno: Územní plán města Brna schválený na XLII. zasedání Zastupitelstva města Brna dne 3. 11. 1994.. Dostupné z http://gis.brno.cz/ags/upmb/.

Komentáře: