 | Vodojem na Petrově těsně pod biskupskou zahradou při pohledu ve směru od Šilingrova náměstí. |
Vodojem na Petrově je historická nevyužívaná stavba mezi areálem brněnského biskupství a parkem Denisovy sady nedaleko katedrály Petrov v Brně. Vodojem sloužil pro zásobování Brna vodou mezi roky 1820 a 1873.
Historie
Vodojem byl vystavěn jako náhrada starších dřevěných vodojemů, které na kopci zvaném od středověku Puhlík (později Františkov a ještě později Denisovy sady) sloužily tzv. Svrateckému vodovodu od roku 1416. Původní svratecký vodovod vystavěl pro měšťana a konšele Václava Hazeho kutnohorský mistr a stavitel vodovodu v Čáslavi, Prokop Peysek. Smlouvu na vybudování vodovodu potvrdil 3. července 1416 sám král Václav IV. a udělil městu Brnu právo na věčné časy odvádět vodu ze Svratky přes Puhlík do dvou kašen na Dolním a Horním trhu (nám. Svobody a Zelný trh) s možností zavádět vodu do pivovarů a soukromých domů.
Vodovod odebíral vodu z řeky Svratky nad městem, z míst za nynějším výstavištěm, odkud byla podél Svrateckého náhonu vedena 1200 sáhů (2130 m) dlouhým kamenným potrubím z vrtaných kvádrů 50 cm × 50 cm dlouhých 80 až 100 cm potrubím k čerpadlu u Lamplova mlýna na Kopečné ulici (přibližně v místech později vystavěných lázní). Čerpadlo pak bylo hnáno nejprve jedním a později několika mlýnskými koly na Svrateckém náhonu.
Voda byla čerpána původně dřevěným, později železným potrubím do dřevěné usazovací nádrže na Františkově (nynější Denisovy sady) a odtud byla vedena do dvou vodojemů, které se nacházely v zahradě vodáka těsně u městských hradeb. První vodojem byl zděný, na výšku dvou stop obložený latěmi, dlouhý byl 3 sáhy a 2 stopy, široký 2 sáhy 4 stopy a hluboký 1 sáh o krychlovém objemu 8 sáhů 5 stop 4 palců (54,7 m3). Pravděpodobně stál nedaleko současného vodojemu.
Tento vodojem byl z více důvodů, mj. kvůli rozšíření sadů v r. 1818 zrušen a místo něj byl postaven současný dřevěný vodojem o krychlovém obsahu 9 sáhů 2 stop tj. 972 věder (54,9 m3), zprovozněný v roce 1820. Z něj byla voda vedena do blízkého druhého vodojemu o krychlovém objemu 3 sáhů 4 stop a 11 palců (20,6 m3), který se nacházel mezi horní městskou sladovnou a domem vodáka. Z něj pak byla voda vedena do městských kašen na Horním a Dolním trhu, do městského pivovaru ve Starobrněnské ulici a dvou městských sladoven. Do kašny na Horním trhu byla voda vedena prostorným zděným kanálem pod Biskupskou ulicí, který je dodnes v podzemí zachován.
Jak běžel čas, vzrůstající nároky na množství dodávané vody se v průběhu let promítaly i do potřeby rozšiřování vodovodu a provádění různých úprav vodovodu, vedoucích ke zvýšení jeho kapacity. Zařízení vodovodu bylo několikrát přestavováno a upravováno. Nedostatečný byl zejména pohon čerpadel vodním kolem z Lamplova mlýna. V r. 1853 byl pohon čerpadel doplněn parním strojem a po rekonstrukci v r. 1864 byla již jen dvě tlaková čerpadla poháněna vodním kolem a dalších šest čerpadel poháněl parní stroj.
Vodovod z řeky Svratky v 60. letech 19. století již nevyhovoval kapacitně ani po stránce kvality vody. Voda byla říční, neupravovaná a vhodná jen pro užitkovou potřebu a požární účely. Její kvalita se navíc stále zhoršovala. K úplnému vyřazení vodovodu ze Svratky z provozu proto došlo po r. 1872, kdy byla dokončena stavba nového vodovodu z úpravny vody Pisárky s vodojemy na Žlutém kopci a na Špilberku.
Všechny výše uvedené, nevyhovující původní nádrže, resp. vodojemy na Petrově, dřevěné i zděné, byly postupně zrušeny a nahrazeny novými přibližně v 50. letech 19. století (přesné datum zatím není známo). Nahrazeny byly užšími zděnými nádrežmi pospanými v tomto článku, které jsou jedinou dochovanou součástí historického Svrateckého vodovodu.
Popis
Vodojem je tvořen dvěma oddělenými komorami na půdorysu oblouku přimknutého k původním městským hradbám (tvar je zřejmě definován původní skálou na Puhlíku). Komory jsou vyzděné z pálených cihel z vnější strany neomítaných, zevnitř omítnutých izolační cementovou maltou. Stěny jsou spojené kovanými táhly, která jim umožňovala lépe odporovat tlaku vody. Výška vodojemu je zhruba 8 m, vodou byl naplněn pravděpodobně pouze zhruba do 6 m výšky, ve které je z vnější strany přistavěn úzký betonový ochoz umožňující přístup na revizní plošinu mezi oběma komorami. Pod stropem vodojem zdobí řada jedenácti dvojic úzkých oken v řadě pseudorománských obloučků.
Na přelomu 20. a 21. století byl vodojem (v majetku brněnského biskupství) vyklizen a rekonstruován, obnoven byl ochoz a sanovány vnitřní omítky. Dvaadvacet úkých okének bylo opatřeno rámy a zaskleno, čímž vznikl částečně podzemní, nicméně suchý a slabě osvětlený prostor, který však dodnes čeká na své definitivní využití. Při rekonstrukci byly odstraněny zbytky vodních armatur a rovněž točité litinové schodiště, které umožňovalo přístup na dno nádrží z revizní plošiny. Aktuální plán (2017) předpokládá zřízení knihovny v prostoru obou nádrží.
 | Vodojem je přístupný pouze zvenku po betonové římse. V rámci rekonstrukce na začátku 21. století byla římsa rozšířena a opatřena kovaným zábradlím. |
|  | Do nádrže je nutné z revizní plošiny umístěné na oddělující příčce sešplhat po stavebním žebříku. |
|  | Ačkoliv jde o rytze technickou stavbu, je prostor vodojemu nápadně podobný chrámové lodi románského kostela. Barevné odlesky zapadajícího slunce za okénky umocňují zádumčivou atmosféru místa. |
|
 | Vodojem je rozdělen na dvě symetrické obloukovitě zalomené poloviny. Původní vstup do severní nádrže s kamenným ostěním u stropu dnes nikam nevede. |
|  | Na rozdíl od vulgárních nápisů ve vodojemu na Špilberku jsou na Petrově stěny pokreslené křesťanskými hesly. Člověk tu, ve ztichlém podzemí, skutečně najde klid a mír. |
|
 | Je proto zcela na místě otázka: jest to místo lidí božích? |
|  | Pohled do zrcadlově symetrické jižní nádrže. |
|
 | Fasáda vodojemu směrem do parku Denisovy sady (dříve Františkov) je vystavěna v neorománském romantickém stylu z neomítaného cihelného zdiva, z něhož vystupují čtvercové a kruhové hlavice kovaných táhel zpevňujících stavbu. |
|
Zdroje
- Kubeš, M.: osobní rozhovor.
- Svoboda, A.: Brněnské podzemí, kniha první. R-atelier, s. r. o., Brno, 2005. ISBN 80-902985-0-8.
|