 | | Tlustší modrou čarou je na mapce zobrazen průběh Husovického náhonu v roce 2021. Ve své závěrečné, nejjižnější části plyne náhon podél ulice Kaloudovy až pod Husovický most. |
|
 | | V roce 1906 se náhon nacházel těsně u hranice Brna, kterou tvořila řeka Svitava. Ta ovšem nebyla v Husovicích ještě zregulovaná a náhon tak byl o několik desítek metrů kratší. To je jedním z vysvětlení, proč domy na Kaloudově ulici nedosahují až k řece. |
|
|
Husovický náhon je vodní tok v Brně. Náhon se odděluje od řeky Svitavy severně od konce Valchařské ulice a ústí zpět do téže řeky o necelý půlkilometr níže po proudu před Husovickým mostem.
Historie
Husovický náhon je pravděpodobně jedním z vodních toků, které vznikly ve středověku úpravou původních říčních ramen Svitavy. Mlýn na náhonu v prostoru pozdější textilní továrny stál zřejmě ve 13. století, ale pravděpodobně již podstatně dříve - je tedy možné, že náhon vznikl pouze regulací přirozeného koryta jednoho z více ramen Svitavy, která se v rovinatém prostoru na dně mělkého údolí východně od Brna hojně větvila až do poloviny 19. století.
Náhon zřejmě od svého vzniku sloužil až do poloviny 18. století svému původnímu účelu - tedy pohonu mlýna. V 60. letech 18. století vznikla na místě mlýna valcha, která se stala součástí jedné z nejstarších brněnskcýh textilek - Köffilerovy manufaktury. Valcha byla průběžně přestavována a rozšiřována o prádelnu a tkalcovnu, čímž vznikla v roce 1880 textilka Fritsch. & Co., zvaná Fričovka a po znárodnění v roce 1946 zařazená do Moravskoslezských vlnařských závodů, později n. p. Mosilana. V období mezi roky 1976 a 1990 byla jižní část náhonu uvnitř továrny kanalizována.
Textilní výroba ve Fričovce skončila v roce 1996 a následkem změny využití areálu jakožto tiskárny, skladového a obchodního areálu bylo mimo jiné zakanalizování zbývající části náhonu uvnitř areálu továrny, ke kterému došlo nejpozději v roce 2000 (zřejmě ovšem v profilu mnohonásobně větším, než jaký má současná betonová roura). Malý kousek otevřeného toku mezi ulicí a továrnou, most a stavidlo na kraji Dolnopolní ulice byly zlikvidovány v období mezi roky 2009 a 2012, kdy došlo k zatrubnění v současné podobě.
Popis
Pravobřežní Husovický náhon se odděluje od řeky Svitavy poblíž severního konce Valchařské ulice, těsně nad jezem (obvykle nazývaným jez Brno Maloměřice) mezi Valchařskou a Franzovou ulicí. Původně v celé délce otevřený mlýnský náhon byl později částečně zatrubněn a zasypán poprvé pouhých 23 metrů od česlí nad jezem, přičemž voda náhonu je před touto bariérou svedena doleva do částečně podzemní malé vodní elektrárny a vrací se do řeky hned pod jezem. Na zasypané části náhonu bylo vytvořeno několik parkovacích míst.
Dále je náhon veden původním korytem východně od Valchařské ulice až ke křižovatce s Dolnopolní ulicí, která jej původně překonávala po nízkém mostě. Za mostem vcházel náhon do areálu textilky (Fritsch & Co., později Mosilana) skrze stavidlo viditelné z ulice. Dnes je v tomto úseku náhon také zatrubněn v délce cca 120 m.
Původně Husovický náhon procházel v otevřeném korytu mezi zdmi textilkou a skrze hlavní budovu, kde poháněl vodní motor. Dnes je veden ve stejné trase pod zemí a ústí na hranici areálu naproti Horymírově ulici v prostoru zahrad rodinných domů na východní straně Valchařské ulice. Od té se postupně podél mohutné zdi továrny odklání k jihu a nakonec k jihovýchodu podél Kaloudovy ulice ústí po 450 m zpět do řeky Svitavy.
Náhon vytváří v řece malý ostrov o rozloze cca 3,2 ha, na kterém se nachází park, větší část původní textilky Fritsch & Co., později znárodněné a přičleněné k národnímu podniku Mosilana a čtyři tenisové kurty, provozované TJ Mosilana. Vzhledem k druhotnému využití areálu textilky jako skladů a tiskárny je název tělovýchovné jednoty v současnosti jedinou památkou na textilní historii místa.
Náhon je ve všech nezatrubněných částech volně přístupný (plavbou po hladině) a s minimálním průtokem vody stále funkční. Pro výrobu elektřiny je používána pouze nejsevernější část náhonu v blízkosti jezu, ve zbývající části voda proudí volně zapomenutým územím mezi zahradami a kurty a je využívána (ve většině případů zřejmě nelegálně) k závlahám.
 | | Pohled na most ulice Dolnopolní přes náhon v roce 2006, tedy nedlouho před jeho zrušením. |
|  | | Z areálu textilky náhon doslova vyvěrá skrze hluboko položené potrubí v nepřístupné hloubi Druhého Brna mezi zahradami a zdí za továrnou. |
|
 | | Levý břeh náhonu tu tvoří strohá zeď, která chránila textilní provoz v případě povodní a chrání ho před nezvanými návštěvami dodnes. Voda tu nepozorovaně vybublává z potrubí a tiše omývá betonovou stěnu mizící v neprostupnu. |
|  | | Naprostá většina obyvatel města by nepoznala, kde se palouček na břehu vodního toku nachází, nebýt agresivní reklamy na jednom z komínů Fričovky. |
|
 | | Tichá a zapomenutá jsou zákoutí Druhého Brna, pod zdmi a mezi dvory, na dně strže, za továrnou. |
|  | | Kromě těch běžně přístupných a známých vedou přes náhon ještě dva další mosty. Ten první, dřevěný, vypadá, jako by vypadl z nějaké pohádky. |
|
 | | Dál plynou vody náhonu líně mezi zídkami a zahrádkami v zadních traktech domů na Valchařské ulici. Dostat se sem dá jedině na lodi. |
|  | | Druhý most je kovový a vede ke kurtům TJ Mosilana. Ty si ponechaly jméno továrny i dávno po zániku textilního impéria. |
|
 | | V houští ukrytý most disponuje méně obvyklou příhradovou konstrukcí s věšadly i vzpínadly. |
|  | | Dalším vodním dílem na náhonu je bariéra sloužící k vzedmutí hladiny pro potřeby čerpadla na zavlažování kurtů. Samozvaní stavitelé ji tu vybudovali zaražením kovovýh trubek do dna náhonu a o ně zapřeným vlnitým plechem. |
|
 | | Jak taková amatérská přehrada může zkomplikovat situaci při povodni, se možná jednou přesvědčí majitelé okolních pozemků. Nám stavba ulehčila proplutí po zvýšené hladině náhonu na člunu. |
|  | | Závěrečný úsek náhonu, který se tu přimyká k nešťastné Kaloudově ulici, z větší části zdemolované v roce 2021 v souvislosti s výstavbou mimoúrovňové křižovatky na podobně nešťastném Tomkově náměstí. |
|
 | | Zde se náhon dostává z živého tunelu zpátky na světlo světa, aby spatřil hrůzu vznikající na místě někdejšího centra Husovic. Co by na to řekl Jan Kaloud, starosta obce z poslední třetiny 19. století? |
|  | | Závěrečný přímý úsek náhonu byl dobudován v místě původního koryta Svitavy při regulaci řeky na začátku 20. století. |
|
 | | Soutok Husovického náhonu se Svitavou při pohledu od Husovického mostu. Úhledná špice ostrova vypadá staře, nicméně má jen něco málo přes sto let - původně se tento kousek země nacházel dokonce na opačném břehu řeky, která tu prošla zásadní regulací a posunem o několik desítek metrů na východ. |
|
Zdroje
- Bělohradský, T.: Urbanisticko architektonické řešení nábřeží řeky Svitavy v Brně. Diplomová práce, Vysoké učení technické v Brně, 2015.
- Ryšková, M., Mertová, P.: Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. Ostrava 2014. ISBN: 978-80-85034-81-3.
- Osičková, S. a kol., Brno INdustrial. TIC Brno, 2020. Dostupné z https://www.gotobrno.cz/wp-content/uploads/2020/07/Brno-Industrial-%C5%BDivot-a-doba-moravsk%C3%A9ho-Manchesteru.pdf.
- Národní památkový ústav: Valcha C. k. priv. továrny na sukna / tkalcovna, přádelna Tempes / Th. Beyer & syn / Sdružené barevny, a. s. / Fritsch & spol. / Moravsko-slezské vlnařské závody, n. p., Brno, závod 12 / Vlnap, n. p., Brno / Mosilana, n. p., Brno / Lanarest, a. s. / Olli Elektro s. r. o.. Dostupné z https://pamatkovykatalog.cz/valcha-c-k-priv-tovarny-na-sukna-tkalcovna-pradelna-tempes-th-beyer-syn-sdruzene-barevny-a-s-fritsch-spol-moravsko-slezske-vlnarske-zavody-n-p-brno-zavod-12-vlnap-n-p-brno-mosilana-n-p-brno-lanarest-a-s-olli-elektro-s-r-o-20033845.
- Národní památkový ústav: Náhon. Dostupné z https://pamatkovykatalog.cz/nahon-20034601.
|
