Svratka
| Délka: | 174 km |
| Pramen: | vlastní pramen pod Žákovou horou |
| Ústí: | řeka Jihlava v deltě prostřední Novomlýnské nádrže |
| Pomoří: | Černé moře |
Popis
Tento článek pojednává o řece Svratce. Město Svratka je obsahem tohoto článku.
Svratka je řeka pramenící pod Žákovou horou asi 6 km jihozápadně od města Svratky na Českomoravské vrchovině víceméně přímo v pásmu hlavního evopského rozvodí Dunaj - Labe a tekoucí zprvu jihozápadním, později převážně jižním směrem přes město Brno, kde se stéká se svým nejvýznamnějším přítokem - levostrannou řekou Svitavou. Svratka ústí do řeky Jihlavy jen několik stovek metrů před společným ústím (v rozlehlé bažinaté deltě) do prostřední ze tří Novomlýnských nádrží na řece Dyji.
Po celé délce toku protéká Svratka poměrně hustě osídlenými oblastmi, což zajišťuje její využití pro vodohospodářské (včetně zásobování obcí v okolí a Brna pitnou vodou), rekreační i enegetické účely. Na mnoha místech je řeka zregulována, významné zásahy byly provedeny v oblasti soutoku s Jihlavou, v Brně (dodnes na několika místech ve městě voda protéká bývalými rameny řeky, jedno bylo změněno v koupaliště, zasypán byl v roce 1947 významný Svratecký náhon, který zásoboval vodou průmyslové podniky ve městě) a ve stejném roce započala u obce Vír stavba gravitační betonové hráze vodní nádrže Vír I, která je největší nádrží na řece.
Osobní vzpomínka
Jiří Kalina vzpomíná: Svratka byla pro mě ze dvou brněnských řek od mládí tou méně blízkou - geograficky i duchovně. Od nejútlejších let jsem se setkával s její menší sestrou Svitavou, podle které jsem jezdívl s rodiči vlakem a později také autem do Adamov, Blanska a Bílovic, o Svratce jsem však spíše slýchával. Místa, kudy protékala městem, pro mě byla dlouho neznámá a skrytá a některá z nich jsem objevil až mnohem později . Nejtajemnější však byl soutok obou řek. Každá věděl, že město Brno leží na soutoku Svratky a Svitavy, prakticky nikdo v mém okolí ale nevěděl, kde vlastně ten soutok je. On totiž ve skutečnosti ve městě už dávno není. Od dob, kdy byla Svitava zregulována a opustila koryto dnešního Svitavského náhonu, leží soutok obou řek několik kilometrů na jih od Brna. Dnes je obklopen obchodními centry, jen pár metrů pod ním přetíná řeku most, ze kterého jej lze dobře pozorovat a místo na soutoku ije rušným životem. Jaké to ale kdysi bylo dobrodružství, vydat se jej nalézt, poprvé spatřit, ve zlé, bažinaté krajině pod městem!
Na obrodružnou výpravu k soutoku Svratky a Svitavy jsem se vydal se svým dědečkem, když mně bylo asi jedenáct let. Neexistovaly tehdy navigace a tak jsme si našli na velké nástěnné mapě srolované za otáčecím křeslem v pokoji, že k soutoku vede cesta vycházející z poeticky nazvaného Starého náměstí v Přízřenicích. Mapu jsme si nemohli vzít s sebou, protože byla příliš velká a tak nezbývalo, než se spolehnout na vlastní paměť. Záhy poté, co jsme vystoupili z autobusu, jsme se v neznámém území ztratili. Drželi jsme však směr na východ k řece a nezastavil nás ani náhon - bývalý původní tok Svratky, která v těchto místech prošla také narovnáním. Nakonec se cesta změnila v prodírání křovím a překročení náhonu po chatrném dřevěném mostku, který hrozil zřícením. Nakonec jsme se probojovali až k soutoku, utopenému v nekonečném moři kopřiv vyšších než jsem byl tehdy sám. Náš vzdálený cíl mně v tu chvíli nepřipadal vůbec romantický.
O vší téhle divočině se návštěvníkům hypermarketů a klistům projíždějícím po luxusní cklostezce okolo říčního poloostrova ani nezdá. Nedlouho poté, co bylo námi objeveno, změnilo místo tvář a nes se k soutoku dostane pohodlně doslova každý.
|
