Vila Hlinky 40

V březnu 2021 obalili dělníci vilu modrou tkaninou, aby nebylo vidět na provádění nelegální demolice stavby požívající dočasnou ochranu státu.

Vila na ulici Hlinky 40 v Brně je chátrající novorenesanční stavba neobvyklé dispozice na úbočí Žlutého kopce.

Historie

Zástavba na Hlinkách v části ulice navazující na Mendlovo náměstí se v podobě souvislé řady domů začala vyvíjet ve srovnání s okolím poměrně pozdě. Ještě v 60. letech 19. století se mezi pivovarem a barokním domem Hlinky 54 nacházela rozsáhlá cihelna s umělým jezírkem ve středu, ze které směrem k náměstí vytékal potok (pozůstatky cihleny jsou dnes patrné v podobě vytěženého hliníku např. v zahrádce mateřské školy za domem Hlinky 46). Právě těžba hlíny na výrobu cihel dala ulici Hlinky její jméno.

První budova v současné dispozici se na místě vily objevuje někdy po roce 1870, v 90. letech 19. století získala současnou neorenesanční podobu po přestavbě brněnskou židovskou továrnickou rodinou Deutschů. Bratři Deutschové zabavili dům svému dlužníku, řezníkovi Josefu Kubínovi, který nebyl Deutschům schopen splácet dluhy. Po přestavbě pod dohledem městského stavitele Valentina Neussera Deutschové budovu prodali a ta se posléze v roce 1914 dostává do majetku jiného brněnského židovského továrníka, Augusta Löw-Beera.

Vila zřejmě sloužila k nájemnímu bydlení, v období 1. československé republiky v ní navíc sídlil konzulát Lotyšské republiky. Vila byla rovněž sídlem brněnské odbočky Československo-lotyšské společnosti, což znamenalo bohatý kulturní provoz s účastí brněnských osobností jako byli Rudolf Těsnohlídek, Rudolf Friedrich, Alois Böhm, Antonín Šrámek, Oldřich Zemek nebo Pavel Fink.

Lotyšský konzul František Eichler budovu zakoupil a bydlel v ní nejpozději od roku 1920 a majitelem vily zůstal zřejmě i v období 2. světové války. Po roce 1948 splňovala vila požadavky §23 zákona 138/1948 Sb. o dělení velkých bytů a prostory v prvním patře tedy byly rozděleny na dva byty, přičemž jeden směli i nadále obývat Eichlerovi a do druhého národní výbor přikázal nové nájemníky. Etážové topení instalované ve vile po rozdělení pozbylo svého smyslu a obyvateklé vily tak nadále topili v kamnech uhlím.

Nájemníky druhé poloviny vily se v roce 1958 stali manželé Jiří a Milena Blatní, kteří se seznámili v jáchymovských uranových dolech, kde Milena Hypšová jako civilní zaměstnankyně ilegálně pomáhala politickým vězňům. Jiří Blatný byl odsouzen na 11 let prací za účast na protikomunistickém odboji vysokoškoláků se skupinou Tábor, konkrétně údajnou špionáž a velezradu.

Paní Eichlerová zemřela zhruba v roce 1973, dva roky na to ji následoval František Eichler, který zemřel sám přímo ve vile. Vzhledem k tomu, že Eichlerovi neměli dědice (všechny tři jejich děti zemřely ještě v dětském věku), zdědil vilu rodinný přítel, podnájemník Eichlerových v době svých studií, Alois Borovanský, tou dobou již docent farmaceutické chemie na UK v Bratislavě. Ten nicméně ani poté ve vile nežil, pouze dojížděl tramvají pečovat o zahradu a byt pronajímal nadále manželům Blatným.

Blatní na Hlinkách společně žili do roku 2003, kdy Jiří Blatný zěmřel a Milena Blatná pak žila ve vile sama až do roku 2020, kdy se mj. stala předsedkyní Konfederace politických vězňů České republiky. V tomto roce synovci pana Borovanského odprodali zděděnou vilu developerské společnosti Horizon Consulting II. s.r.o.

Společnost Horizon Consulting II. řízená Jiřím Konečným, Bohumírem Šťastným a Tomášem Mejzlíkem následně požádala o povolení k demolici vily za účelem výstavby nového bytového domu. Vzhledem k unikátnosti stavby, která leží v ochranném pásmu městské památkové rezervace, nicméně Národní památkový ústav podal podnět na Ministerstvo kultury ČR, které zahájilo řízení o prohlášení vily kulturní památkou.

Přestože stavba, která je v řízení, podléhá ochraně srovnatelné s památkou, zahájili majitelé nelegální demolici vily, konkrétně snětí štukové výzdoby fasády, vyřezávaných prvků dřevěné verandy, kompletní střechy včetně krovů a zcela zdemolovali dvojici zděných vytápěných zahradních skleníků v zahradě na úbočí Žlutého kopce a to včetně unikátní plynové chladničky uvnitř jednoho skleníku. Vzhledem k tomu, že na protiprávní jednání upozorňovala řada občanů a institucí města Brna, došlo v březnu 2021 k pozastavení demolice a přesto, že Ministerstvo kultury nařídilo uvést stavbu do původního stavu, od té doby vila bez střechy a částí fasády rychle chátrá.

V rozporu s povolením k opravě nejnutnějších součástí stavby v havarijním stavu byla snesena nejen krytina ale i celé krovy, jež byly na první pohled zcela v pořádku.

Třikrát ustupující fasáda dodává vile nepravidelný půdorys. Díky zdu s balustrádou ze strany do ulice ovšem vila nikterak nerozbíjí uliční čáru a naopak působí velmi městotvorně.

Popis

Neobvykle disponovaná vila využívá jednak členitého terénu vytěženého hliníku bývalé cihelny, dále pak pravděpodobně navazuje na sklepení předchozího řeznického domu. Směrem od západu je vila do ulice Hlinky obrácena bohatě štukově zdobenou fasádou o výši dvou podlaží, která směrem k západu dvakrát ustupuje do hloubi pozemku a současně přechází v jednopodlažní stavbu uloženou na vyvýšeném pahorku s vnějším ozdobným schodištěm a verandou.

Třikrát schodovitě zalomená fasáda ustupuje předzahrádce se skalkou, oddělenou od ulice historizující zdí s balustrádou, naopak jedno zalomení ze strany zahrady vytváří útulný dvůr se schodištěm zaústěným do rozlehlé zahrady za vilou. V zahradě se původně nacházela dvojice zděných skleníků vytápěných kamny na tuhá paliva, které nový majitel zdemoloval obzvláště brutálním způsobem.

Zvláštností vily, která je zřejmě dána pohlcením sklepení pod původním domem novější vilou, je dvojice navzájem oddělených sklepů, přičemž rozsáhlejší suterén je přístupný z ulice velkolepě zaklenutým úrovňovým vstupem, menší, zřejmě výše umístěný sklep je pak přístupný dvěma navazujícími strmými schodišťmi z prostoru dvoru za domem. Před nelegálním odstraněním krovů vila disponovala půdou koppokrývající celý půdorys stavby v jedné výškové úrovni.

Pohled zpoza dvora na vilu po nelegálním odstranění krovů. Zde se nacházel hliník původní cihelny.

Osobní vzpomínka

Pamětníci z ulce Hlinky vzpomínají, že v 50. létech 20. století paní Eichlerová, která vyučovala němčinu a hru na klavír v umělecké škole, těžce nesla nikoliv skutečnost, že do jejich nově rozpůlené vily byli nuceně nastěhováni noví nájemníci, nýbrž fakt, že nová sousedka se učí hrát na klavír a hraje naprosto falešně.

Fakt, že vilu zdědil po manželech Eichlerových Alois Borovanský nahrává nepodloženým informacím o tom, že byl kdysi velmi dávno více než dobrým přítelem paní Eichlerové.

V polovině března 2021 se oprávněně rozhořčení obyvatelé Brna začali ozývat proti likvidaci kulturního dědictví pod vedením developerů z Horizon Consulting II.

Matěj Kruntorád a Kristína Ketmanová na Facebooku vytvořili tag #riphlinky40, kde se podařilo objasnit některé detaily z historie vily.

Kolegové z Druhého Brna oslovili Kancelář architekta města Brna, která potvrdila, že majiteli bylo nařízeno uvést vilu do původního stavu.

Autorizovaný inženýr Lubomír Kosík a znalec Josef Cupal vydali v březnu 2021 odborná zjištění, ze kterých vyplývá, že hrozí zřícení nemovitosti. Podle našich laických zjištění si dovolíme nesouhlasit. Situace se však možná změnila po půl roce, kdy je vila bez střechy - neprodlená výměna krovů se poněkud protahuje.

Vstup do předního sklepa vily s monumentálním klenutým portálem. V přízemí se zřejmě nacházely společenské prostory, kde se konaly akce Československo-lotyšské společnosti.

Do vily se vstupovalo po schodišti překonávajícím terénní nerovnosti vytěženého hliníku bývalé cihelny.

Za vstupem do vily se nachází dřevěná veradna s vyřezávanými prvky. Právě jejich odstraněním došlo k porušení pravidel stanovených pro rekonstrukci vily ze strany stavebního úřadu.

Vnitřní dispozice vily není příliš nápaditá. Do jednotlivých místností se vstupovalo z centrální chodby bez oken, prosvětlené pouze skleněnými výplněmi ve dveřích.

Přes řadu rekonstrukcí různého charakteru si vila do dnešních dní udržela cosi ze své velkoleposti továrnických sídel 19. století.

Sejmutá štuková výzdoba byla uložena do vnitřních prostor vily, které jsou ovšem nyní vystaveny dešti po demolici krovů.

Odložené hlavice vypadají trošku jako Speerův model Germanie.

Přes poměrně velkou půdorysnou výměru stavby (cca 350 m2) působí vnitřní prostory vily spíš stísněně.

Zadní sklep vily, který je pravděpodobně pozůstatkem původního domu řeznického mistra Josefa Kubína, je přístupný neobvykle strmým schodištěm z výše položeného sklípku ve dvoře vily.

Horní sklípek přístupný ze dvora. Jako za jedním z mála domů na Hlinkách, nejsou za vilou rozsáhlé systémy vinných sklepů.

Malý sklep ve dvoře je zžejmě pozůstatkem původní stavby ze 70. let 19. století (některé prameny uvádí i rok 1869).

Větší sklep je obrácen do ulice a svými rozměry a stavebním stylem ukazuje na stáří totožné s modernější vilou (1890).

Sklep je vybudován zvláštním stylem se zpevňujícími pasy pravděpodobně v prostoru pod nosnými zdmi ve vyšším patře.

Odstrojené krovy vily, které podle vyjádření tří odborníků vyžadovaly bezprostřední výměnu. K té ovšem již nedošlo.

Přes nanejvýš podezřelý postup nového vlastníka vily, který se pustil do demolice navzdory názoru úřadů, nebyla zatím krytina ani štuková výzdoba vily zcela zničena a dělnící materiál uložili na dvoře vily.

Majestátní schodiště spojuje dvůr vily s rozsáhlou zahradou na svahu Žlutého kopce.

Pohled ze zahrady po sundání krytiny ale před odstraněním krovů vily.

Na zahradě byly na počátku 20. století postaveny dva zděné skleníky s možností vytápění kamny.

Modrá barva skla se na příliš slunných lokalitách používá pro ztlumení intenzity slunečního světla. V případě jižního svahu nad vilou jde o přirozený krok.

Nedůstojné rozvalení zdí skleníků ze strany developera jako by bylo symbolickým vyjádřením úcty, kterou mají noví majitelé k městu Brnu a jeho historii.

Nedůstojné rozvalení zdí skleníků ze strany developera jako by bylo symbolickým vyjádřením úcty, kterou mají noví majitelé k městu Brnu a jeho historii.

Místo čisté demolice byly skleníky sutovým způsobem poškozeny, snad aby povětrnost dokonala dílo zkázy.

Méně obvyklé iniciály C J s číslicí 5 zřejmě označují cihelnu Josefa Czižka.

Naopak cihly označené F u E jsou v Brně dobře známy, pocházejí z cihelny Fischer und Ehrenfest na nedalekém Úvoze.

Nad takovým obrazem zkázy uproistřed města se člověku až svírá srdce.

Tady před sto léty paní Eichlerová pěstovala své oblíbené květiny.

Hlavní složkou oblíbeného pesticidu Roundupu je glyfosát, látka o jejíž karcinogenitě panují opodstatněná podezření (skupina karcinogenů 2A).

Stráně Ťlutého kopce patří po staletí mezi nejrpduktivnější pěstitelská místa v Brně. Narozdíl od černozemních polí v Tuřanech a Chrlicích se zde vždy dařilo zejména vínu.

Proč proběhla demolice skleníků tak vulgárním a současně nedotaženým způsobem, patří mezi jednu ze záhad vily na Hlinkách.

Na konci skleníku se nachází prostor, který by se snad dal označit jako domek zahradníka.

Na bydlení to tu není, ale na trucování, podezřelou schůzku nebo tajný odpočinek bylo tohle místo jako stvořené.

A ten, kdo ho navštěvoval, se zřejmě velmi dobře vyznal v chemii nejen pesticidů.

Jedna z jizev Druhého Brna, která stále zeje otevřená na tváři města.

Sbohem, Hlinky 40.

Zdroje

1. Gerych, J.: Firma Horizon Consulting II nelegálně demoluje brněnskou vilu z 19. století. Dostupné z https://www.archspace.cz/firma-horizon-consulting-ii-nelegalne-demoluje-brnenskou-vilu-z-19-stoleti.
2. Gerych, J.: #RIPHlinky40, majitel pokračuje v likvidaci vily v památkovém řízení. Dostupné z https://www.archspace.cz/riphlinky40-majitel-pokracuje-v-likvidaci-vily-v-pamatkovem-rizeni.
3. Encyklopedie města Brna (Menš, blat): MFrantišek Eichler. Dostupné z https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10484.
4. Malý, I: Česko-lotyšské vztahy v letech 1900-1945. Rigorózní práce na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity.. České Budějovice, 2008. Dostupné z https://www.ff.jcu.cz/veda-a-vyzkum/rigorozni-rizeni/databaze-obhajenych-praci-1/rigorozni-prace-maly.pdf.
5. Kroupa, M.: Pomáhala politickým vězňům v uranových dolech, za jednoho se pak vdala. Žili spolu 50 let. Dostupné z https://plus.rozhlas.cz/pomahala-politickym-veznum-v-uranovych-dolech-za-jednoho-se-pak-vdala-zili-spolu-6511986.
6. Gáfriková, E., Tomalová, J.: Zkáza vily na Hlinkách: majitel už nechal rozebrat střechu, Brňané se s ní loučí. Dostupné z https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/zkaza-vily-na-hlinkach-majitel-uz-nechal-rozebrat-strechu-20210316.html.
7. Kruntorád, M.: Vila bratří Deutschů. Dostupné z https://www.bam.brno.cz/objekt/a003-vila-bratri-deutschu.
8. Kruntorád M., Ketmanová, K.: #riphlinky40. Dostupné z https://www.facebook.com/hashtag/riphlinky40.
9. Anton, O., Cikrle, P., Heřmínková, V.: Historický objekt z hlediska původu a kvality použití cihelných zdicích prvků. Dostupné z https://stavba.tzb-info.cz/cihly-bloky-tvarnice/14780-historicky-objekt-z-hlediska-puvodu-a-kvality-pouziti-cihelnych-zdicich-prvku.

Komentáře: